Založení Betlémské kaple
Betlémská kaple byla prvním kazatelským chrámem v Evropě. Založena byla dvořanem krále Václava IV. Hanušem z Mülheimu a bohatým staroměstským kupcem Janem Křížem, který byl jedním z mála českých konšelů na Staroměstské radnici. 24. 5. 1391 podepsali zakládací listinu kaple, výslovně určené pro kázání v českém jazyce. Betlémská kaple je zasvěcena památce Nemluvňátek, novorozenců zavražděných v Betlémě na příkaz krále Herodese. V zakládací listině se píše o názvu Betlehem, což podle dobového teologického výkladu znamená Dům chleba ve smyslu duchovní potravy.
Původní architektura kaple
Půdorys Betlémské kaple má tvar nepravidelného čtyřúhelníku, hlavním stavebním materiálem je lomový opukový kámen. Za doby Mistra Jana Husa měla kaple dřevěný trámový strop a tři vchody. Zajímavostí je, že žádný z nich nebyl hlavní, všechny měly stejnou důležitost a byly umístěny tak, aby příchozí nerušili v prostoru před kazatelnou. Kaple byla záměrně prostá a v protikladu k bohaté výzdobě katolických kostelů.
Betlémská kaple nebyla nikdy farním kostelem. I přes svoji rozlehlost byla vždy označována jen jako kaple. Její mimořádnost spočívala v tom, že byla největším shromaždištěm lidí, vešlo se do ní až 3000 osob. Byly zde hlásány myšlenky, které do té doby mohly být pouze předmětem vědeckých debat na akademické půdě.
Mistr Jan Hus
Svého historického významu dosáhla Betlémská kaple v letech 1402-1413, kdy zde jako kazatel a administrátor působil Jan Hus, jedna z nejznámějších osobností českých dějin. Narodil se v roce 1371 v jihočeském Husinci. V Praze získal akademickou hodnost bakaláře a v roce 1936 mistra svobodných umění. Když mu bylo 31 let, začal přednášet na univerzitě. V roce 1400 byl vysvěcen na kněze, krátce byl také děkanem artistické (dnes filozofické) fakulty. Od března 1402 pak působil deset let jako kazatel v Betlémské kapli. Místo kazatele pro něj znamenalo materiální zajištění, ale také naplnění potřeby pracovat na národní i mravní obrodě. Celých sedm let jeho kazatelskou činnost podporovali arcibiskup i král. Jeho kázání měla široký ohlas, jeho názory se ale postupem času stávaly stále kontroverznějšími. V roce 1410 vydal papež příkaz o uzavření Betlémské kaple, čímž chtěl Husa umlčet. To se mu ale nepodařilo. Hus v kázáních pokračoval a v roce 1412 vystoupil proti obchodování s odpustky, které mělo přinést do pokladny peníze na křižácká tažení. V té době Husa odmítl nadále chránit i král.
Naposledy kázal Mistr Jan Hus v Betlémské kapli v únoru 1413, poté musel Prahu kvůli svým názorů opustit. Kázal především na venkově prostým lidem a napsal také řadu spisů. Na podzim roku 1414 byl svolán do Kostnice koncil, jehož cílem bylo udělat v církvi pořádek. Hus se rozhodl na koncil přijet a oslovit jej se svojí Řečí o míru – Sermo de pace. V doprovodu předních českých šlechticů odjel 14. října 1414 do Kostnice, už 28. října byl ale zatčen a 6. července 1415 upálen.
Rekonstrukce Betlémské kaple
V roce 1622 předala Karlova univerzita kapli jezuitům, kteří zde obnovili katolickou bohoslužbu a když byl jezuitský řád v roce 1773 zrušen, přešla Betlémská kaple do majetku státu. O deset let později se stala na krátkou dobu filiálním kostelem sv. Jiljí. Ve svatováclavském semináři, který zbudoval jezuitský řád, byla zřízena roku 1786 inženýrská škola – 1. Vysoké učení technické. Ing. František Herget, který školu řídil a na místě i bydlel, byl pověřen průzkumem stavby kaple. Bylo zjištěno, že má nebezpečné trhliny a klenba hrozí zřícením. V témže roce vydala dvorská kancelář na základě Hergetova posudku příkaz k jejímu zbourání. Zbourána byla klenba s krovem a střechou, které nebyly součástí původní gotické kaple, ale pocházely z přestavby ze 16. století. Některé části ze 14. století, včetně domu kazatele, zůstaly zachovány. V letech 1836-37 byl na místě kaple postaven třípodlažní obytný dům, který zde stál až do roku 1949. Činžovní dům se zachovanými stěnami Betlémské kaple i dům kazatele, který byl odprodán jinému majiteli, vydržely beze změn až do roku 1949.
Myšlenka rekonstrukce Betlémské kaple se objevila už začátkem 20. století u T. G. Masaryka a tehdejšího ředitele Národního muzea Karla Gutha, veřejnost tomu ale nebyla nakloněna. První průzkum zbytků kaple byl zahájen až na počátku 1. světové války. Svého vrcholu dosáhl 30. července 1949, kdy vláda rozhodla o obnově kaple. Projekt její záchrany a obnovy, včetně úpravy okolí, byl svěřen významnému architektovi Jaroslavu Fragnerovi. Rekonstrukce včetně domu kazatele pokračovala až do roku 1954, kdy byla Betlémská kaple, tentokrát jako národní kulturní památka, opět zpřístupněna veřejnosti.
Rekonstrukce kaple nemohla být naprosto přesná, stejně jako do detailu neodpovídá svému originálu z 15. století ani její interiér. Obnovená kaple má však stejný půdorys a skoro stejnou výšku jako ta původní, 10,5 metru. V zájmu zachování co nejvěrnějšího vzhledu byl hlavní vchod do kaple umístěn v jižní zdi. Tato zeď musela být znovu postavena na starých, dosud zachovaných základech a dnes ji zdobí obrazy řemesel z Velislavovy Bible, texty O šesti bludech a kresba titulního listu Husova spisu z roku 1510.
Na západní zdi najdeme výjev z Jenského kodexu, bitvu vojska pod korouhvemi kalicha s křižáky v červenci 1432 u Domažlic, dále písně z Jistebnického kancionálu a podařilo se zachránit fragment originálního latinského textu z roku 1417 od Jakoubka ze Stříbra O přijímání pod obojí.
Ze severní zdi se dochovala pouze její pravá část včetně původního okna a fragmentu nápisu Jana Husa De sex erroribus (O šesti bludech) z roku 1412. Nad tento nápis byl umístěn obraz Mistra Jana Husa na hranici, převzatý z Jenského kodexu. Najdeme zde i obraz císaře Zikmunda a papeže a nad vchodem obraz Jana Žižky.
Na východní stěně je velká pamětní deska připomínající popravu tří mladíků na Staroměstském náměstí a dva obrazy z Jenského kodexu – Papež s průvodem prelátů a Vyhánění penězoměnců z chrámu, oba z 2. poloviny 15. století. Je zde i svatyně, vchod do domu kazatele, vstup na kazatelnu, okno do depozitáře a vchod na Křížovou oratoř, vše pochází z Husovy doby.
Přilehlý dům kazatele byl postaven v gotickém slohu, avšak o něco dříve než Betlémská kaple. Původní sladovnický dům, který patřil k domu kupce Kříže, prošel adaptací v průběhu stavby kaple a byl v něm zřízen refektář. Celé první patro bylo v roce 1775 upraveno pro školu, která tu sídlila až do roku 1804. V současnosti je zde stálá výstava „Betlémská kaple v českých dějinách a tradice nekatolického myšlení“, která byla otevřena v roce 1995 k 850. výročí upálení Mistra Jana Husa. V pravé části se pak nachází Husův pokoj s pamětní deskou s bronzovým medailonem od Bohuslava Schnircha.
Sklepení bylo během Fragnerovy rekonstrukce rozšířeno pod celou plochou současné kaple. Velkou část podzemí tehdy tvořily hroby. Pohřbívalo se zde až do roku 1773, kdy byl jezuitský řád zrušen. Zachován byl z husitské doby pouze jeden hrob, který byl obezděn a zakryt skleněným krytem. Ostatní nalezené pozůstatky byly uloženy do hromadného hrobu. V podzemní části kaple byly také zachovány původní fragmenty zdiva ze 14. století. Podzemím prostupuje vzhůru do kaple válcovitá studna, jejíž dno je 8 metrů pod dlažbou kaple.
Celé podzemí Betlémské kaple, tzv. Lapidárium, je veřejnosti přístupné pouze v rámci výstav.
Betlémská kaple dnes
Další úpravy Betlémské kaple, tentokrát pro reprezentativní účely, začaly v roce 1982 podle návrhu architekta Jaroslava Sýkory. Kaple byla zbavena předchozích nevhodných zásahů, bylo do ní citlivě instalováno podlahové topení a klimatizace, opravena podlaha podle zbytků staré pálené dlažby a podařilo se dát upravit a zpřístupnit nové dominantní prostory. Projektantem a realizátorem rekonstrukce byl Projektový a vývojový ústav ČVUT v Praze, Fakulta stavební a Fakulta architektury ČVUT. Po dokončení rekonstrukce byla 26. března 1992 Betlémská kaple zpřístupněna veřejnosti.
Dnes je Betlémská kaple slavnostním a reprezentativním místem Českého vysokého učení technického v Praze, které ji oficiálně převzalo 1. 3. 1987. U příležitosti 300. výročí založení ČVUT v Praze byly provedeny další drobné úpravy. Pod taktovkou architekta Jaroslava Sýkory bylo vybudováno nové podium, zvětšena kapacita hlediště, instalováno nové ozvučení sálu a speciální osvětlení a opravena původní Fragnerova světla. Konají se zde slavnostní promoce, předávání zvláštních cen, koncerty, divadelní a baletní představení, recepce a mnohé další společenské a kulturní akce. Jednou ročně Betlémská kaple hostí ekumenické shromáždění na den upálení Mistra Jana Husa.
V rámci uctění památky Mistra Jana Husa byl 5. 7. 2015 do zvonice Betlémské kaple umístěn zcela nový zvon z bronzu, vysoký 41 cm a vážící 40 kg.
Varhany v Betlémské kapli
V roce 2014 byla prostřednictvím Spolku přátel a absolventů ČVUT vyhlášena veřejná sbírka nazvaná „Píšťaly pro ČVUT“, jejímž cílem bylo pořízení klasických varhan do Betlémské kaple. Vybraná čátka však nestačila vysoké náklady pokrýt a tak se na jejich nákupu z velké části podílel Rektorát ČVUT. 14. prosince 2021 se konal v Betlémské kapli vánoční koncert, na kterém byly nové varhany pokřtěny a poprvé se rozezněly jejich tóny. Navrženy a vyrobeny byly renomovaným varhanářem Vladimírem Šlajchem. Jde o klasické jednomanuálové píšťalové varhany s 26 rejstříky se skříní ze smrkového dřeva. Nástroje tohoto typu byly a jsou běžné v italských a španělských katedrálách, v Čechách jde o naprosto raritní technické řešení. Z vrcholných uměleckých děl určených varhanům bude možné i při této formě nástroje interpretovat nejen velkou část varhanní literatury ve stylovém rozsahu od skladeb ze 17. století až po díla současná, ale například i podstatný počet vrcholných opusů J. S. Bacha.
Galerie Jaroslava Fragnera
Architektonická Galerie Jaroslava Fragnera funguje v areálu Betlémské kaple od roku 1954, pojmenování na architektovu počest je však používáno až od roku 1968. Výstavní síň patřila od počátku Svazu českých architektů, po roce 1989 ji spravovala nejdříve Obec českých architektů a později Nadace české architektury. V roce 2020 koupilo budovu s galerií od Nadace české architektury (NČA) České vysoké učení technické v Praze (ČVUT). Nákupem objektu galerie došlo ke sjednocení areálu pod ČVUT, s hlavním cílem vytvořit kulturní prostor v historickém centru Prahy.
Betlémská beseda – centrum vědy a umění
V Betlémské kapli a přilehlých prostorách působí tzv. Betlémská beseda. Jde o projekt, jehož cílem je atraktivní propojení všech uměleckých směrů v jednom multikulturním centru. Koncept Betlémské besedy je v dokonalém propojení okouzlujícího prostředí v centru města, všech uměleckých směrů, autorů a účinkujících a je spojením zdánlivě nespojitelného.