V nových ekonomických podmínkách je snahou ochránit si před dalšími subjekty (před konkurencí) výsledky duševní práce – ochrana průmyslových práv. Chráněná řešení se stávají zbožím (ať již jde o výrobky, zařízení, nové technologie apod.).

Majitel ochranného dokumentu má výlučné právo (tedy monopol) s tímto zbožím nakládat – bez jeho souhlasu nesmí nikdo další na území, kde je ochrana platná, toto zboží využívat (pod pojmem využití se rozumí výroba, uvádění do oběhu, upotřebení nebo využívání chráněného postupu).

Při zabezpečování ochrany průmyslových práv je nutné zvažovat formu a rozsah ochrany. V úvahu se berou podmínky a faktory působící nejen v daném okamžiku, ale jejichž působení lze předpokládat i v budoucnosti (například vývojové tendence v jednotlivých technických oblastech na trhu). Důležitými nástroji při zabezpečování ochrany průmyslových práv jsou dobrý marketing a průběžná rešeršní činnost.

Každá smlouva o spolupráci, například o vědeckotechnické spolupráci s výzkumnými ústavy či výrobními podniky, by měla obsahovat odstavec, týkající se ochrany průmyslových práv. Obě strany by se měly dohodnout zejména o tom, kdo bude majitelem řešení vzniklého z jejich vzájemné spolupráce v případě, že toto řešení bude na úrovni vynálezu či jiného předmětu ochrany, kdo toto řešení přihlásí k ochraně, kdo bude majitelem patentu či jiného ochranného dokumentu, kdo jej bude využívat, za jakých podmínek, jak se vypořádá se spolupracující stranou a jak budou odměněni původci řešení. Dále je vhodné do smlouvy uvést financování ochrany, kdo bude uzavírat případné licence, kdo zabezpečí případnou ochranu v zahraničí a podobně.

S konkrétní formulací této části smluv pro konkrétní případy doporučujeme konzultaci v Patentovém středisku ČVUT v Praha.